Vodní díla v oblasti historického báňského revíru Příbramska
Voda v báňském průmyslu Příbramska.
Voda a hornictví - dva regiony, které jsou spolu od nepaměti nerozlučně spojeny.
Na jedné straně byla voda velmi častým pronásledovatelem hornického podnikání, na druhé straně pak nezbytným energetickým a technologickým zdrojem.
Z těchto důvodů byli horničtí provozovatelé nuceni zabývat se vodním hospodářstvím ve všech světových důlních revírech.
Pro odvodnění důlních polí byla budována rozsáhlá a nákladná vodní díla, tzv. dědičné štoly, s jejichž pomocí se odváděla veškerá povrchová voda z celého území, na kterém byla soustředěna hornická činnost, aby jí co nejméně přitékalo do hlubinných revírů. Tyto odvodňovací štoly, ražené celým báňským revírem, sváděly vodu přirozeným spádem do některého z nejbližších vodních toků. Známé jsou dědičné štoly v Německu, Rakousku, Anglii, Francii i jinde. Na našem území jsou to pak známé štoly kromě Příbrami ve Slavkově a na Slovensku v Banské Štiavnici a Kremnici apod., jejichž délky dosahovaly mnohdy až několik desítek kilometrů.
Vody bylo však používáno v hornictví také jako pohonného a užitkového zdroje. Za tím účelem byla soustřeďována v uměle budovaných vodních nádržích a dle potřeby přiváděna do vlastního centra hornické činnosti – na důlní provoz.
Příbramský vodní systém zaujímal v oblasti vodního hospodářství ve své době jedno z předních míst v Evropě. Vyplýval nezbytně z potřeb celého důlního revíru, který patřil zejména v 18. a 19. století mezi nejvýznamnější hornické oblasti a svými hlubinnými doly dokonce k prvním na světě, ve kterých se těžilo stříbro a další rudy s obsahem barevných kovů z hloubek více než 1000 m.
K významným akcím 18. století na Příbramsku patřilo vybudování Dědičné štoly, která byla zřízena pro odvodnění březohorských a bohutínských dolů.Její ražba trvala 70 roků, byla prováděna z několika míst současně a přes náročnost tohoto díla a komplikovanost měřících prací je vybudována velmi přesně. Její celková délka činí téměř 22 km. Štola prochází celým důlním revírem, spojuje všechny hlubinné doly a u Dušník vyúsťuje v blízkosti říčky Litavky, která měla za úkol odvádět veškeré důlní vody z celé oblasti.
Systém soustavy vodních nádrží na Příbramsku vznikal postupně od roku 1768 až do poloviny 19. století. Pozůstával z pěti velkých báňských rybníků vybudovaných v různých nadmořských výškách tak, aby jejich kapacit bylo možno používat v každé roční době pro potřeby důlních, úpravárenských i hutnických zařízení, umístěných v celém báňském revíru.
Úhrnná obsahová kapacita těchto rybníků byla cca 3 mil. m3, avšak spolu s dlouhými sběrnými kanály a přívodními strouhami mohlo být z celého vodního systému dodáno pro potřeby báňského průmyslu více než 15 mil. m3 vody ročně. Délka všech spojovacích vodních děl činila 90 km.
Nejstarším z příbramských báňských rybníků je Vysokopecký rybník (Pecovák). Se stavbou, kterou prováděl rybníkář Matěj Blažek, se začalo v roce 1768. Celá stavba trvala jen dva roky a byla dokončena v červnu 1770. K docílení vyšší kapacity byla hráz rybníku zvýšena v roce 1881 na 7 m a současně prodloužena na 313.5 m. Tím bylo docíleno obsahové kapacity 107.3 tis. m3 s možností roční dodávky pro báňské účely ve výši 570 tis. m3. V roce 1818 se započalo se stavbou Lázského rybníku. Jeho výstavba byla dokončena v roce 1822. Koruna hráze je dlouhá 235.2 m, výška 17.1 m a šířka 8.2 m. Obsahová kapacita 670 tis. m3 a roční dodávka vody z tohoto rybníku činila 1.7 mil m3. Délka sběrných struh k zachytávání vody a svádění do rybníku byla asi 23.1 km a délka náhonových struh 12.9 km. Stále stoupající potřeba vodní pohonné síly si v polovině minulého století vynutila stavbu dalšího báňského rybníku a to Pilského (Žofinského). Stavba trvala od roku 1851 do roku 1853. Tento rybník nikdy nedosáhl plánované kapacity 2 mil. m3. Kapacita rybníku nakonec byla pouze 705.4 tis. m3. Pilský rybník, který je v terénu položen o 30 m výše než Lázský, byl s tímto spojen struhou o délce 3200 m.
Pro provoz příbramských dolů byl zvlášť důležitý rybník Vokačovský (Drozďák). Svou velikostí je Vokačovský rybník jen o málo větší než Vysokopecký. Obsahová kapacita rybníku činí 129.5 tis. m3. Ročně může rybník dodávat až 2.2 mil. m3 vody. Rybník byl vybudován v roce 1780. V současné době je vypuštěn, hráz překopána a rybník od roku 2003 čeká na odbahnění a opravu hráze. Mimo tyto báňské rybníky byl v příbramské oblasti vybudován ještě Hutnický rybník. jehož vody bylo využíváno v technologickém hutním procesu. Obsahová kapacita 7.9 tis. m3 s roční dodávkou téměř 11 mil. m3.
Po založení rybníků se muselo samozřejmě pečovat o dostatek vody v každém ročním období tak, aby se nezastavily stroje na celém báňském provozu. Proto se na úbočích horských svahů vykopávaly tzv. sběrné kanály za účelem zachycování veškerých srážkových vod. Mimo to byly stavěny dlouhé náhonové strouhy, které vedly vodu až k místu jejich využití, v tomto případě až na báňský závod.
Po čase se strouhy zanášely bahnem a nánosem různých nečistot, takže je bylo třeba minimálně jednou za rok důkladně čistit. Dělo se tak většinou v době celozávodních dovolených v celém báňském revíru. Dlouhá vodní díla - náhonové strouhy - časem zarostly a jen jejich trasy, kdysi tak vzorně nivelačně zpracované, jsou svědky staré hornické techniky a umění.
Struhy
Voda je životodárný prvek. Patří do volné krajiny i do města. Vodní díla budovali lidé již od starověku, v dobách, kdy dnešní módní slovo ekologie ještě nikdo neznal. Kanály, rybníky, kašny. Často díla, která nesloužila technologii, pohonu strojů, pěstování ryb, ale která oživovala krajinu, zlepšovala klima, vytvářela podmínky pro procházky, odpočinek.
Struhy, vynikající technické dílo, kterým byla přiváděna voda z Lázského resp. Pilského rybníku na Březové Hory pro potřeby příbramských rudných dolů. Jejich vznik lze datovat koncem 18. století a zánik a devastaci v sedmdesátých letech minulého století. Toto dílo nesloužilo jen technologii dobývání a úpravy rud, ale i oživovalo krajinu, přivádělo do ní vodu, krajinu prostě dotvářelo. Ve struhách žila řada vodních živočichů, struhy byly zdrojem vody pro zvěř.
Jestliže dnes usilujeme o obnovu struh, nepočítáme s jejich využitím pro průmysl ani zemědělství. Jejich význam by měl být především kajinotvorný a společenský. Podél struh může být totiž vybudovány turisticko-naučná stezka a lze struhy využít pro přivedení další vody do Příbramského potoku a tím posílit jeho průtok.
Každopádně – dílo starců, které je dnes z 50% zdevastováno, poničeno a mnoho zlikvidováno, by nemělo být zapomenuto, opuštěno a vymazáno z map. Může ještě dobře sloužit nám i budoucím generacím.
Historie
Datum, kdy byly vykopány první metry struh, se nepodařilo zjistit. Lze ho však odvodit rokem 1768, kdy byl budován Vysokopecký rybník.
O tom, že výstavbě rybníků byla věnována velká pozornost svědčí i to, že hormistr Jan Alis za zvláštní horlivost a úspory při výstavbě rybníků u Vysoké Peci byl odměněn 6 dukáty a 6 sáhy dřeva k vytápění své kanceláře.
Mohutný rozmach hornictví od zaražení Vojtěšské jámy r. 1779 přinášel s sebou stále větší potřebu vody.
V průběhu několika desetiletí byly budovány další rybníky. Roku 1780-1782 Vokačovský (Drozďák), r. 1818-1822 Lazský (původním jménem rybník arcivévody Františka Karla) a v letech 1851-1853 Žofinský rybník (nazývaný po arcikněžně Žofii) – dnešní Pilský rybník.
Tyto rybníky zadržovaly celkem 2 333 128 m3 vody. Z doby výstavby Pilského rybníku se dochovala kolorovaná litografie, kde je již dobře vidět rýsující se budoucí rybník. Na hrázi stojí dva útvary žen s konvemi a putnami s vodou. Kropením s šlapáním pěchují budoucí hráz. Je zde vidět flašinetáře a bubeníka. Na dně budoucího rybníku projíždí několik koňských potahů s materiálem.
Vodní hospodářství patřilo pod strojní a stavitelský odbor, kterému se říkalo děvče pro všechno. Nebylo to myšleno v hanlivém slova smyslu, neboť tento obor se významně podílel na výstavbě a údržbě všech závodních staveb a strojů.
Povinností důlního jsou uvedeny v § 86 Služebního řádu pro dozorstvo a dělnictvo c.k. a spolutěžařského Karlo-Boromejského horního závodu na stříbro a olovo v Příbrami r. 1877 a můžeme si je přečíst ve Služebním řádu pro nižší služebníky /:dozorce, mistry, kancelářské a účetní pomocníky:/ c.k. horního ředitelství v Příbrami z roku 1899 v § 148-150.
V zimním období byly struhy v některých úsecích zakrývány košatinami z březového proutí, které se uchovávaly u Vokačovského rybníka v dřevěné kůlně. Podle informace pana Vázala, který jako kluk s otcem tyto košatiny rozvážel po struhách, se jim též říkalo sněženky.
Náklady na udržování veškerých struh a rybníků činily v letech 1872-1896 160 062 zlatých (průměrně na rok 6 400 zlatých). V pokladních zprávách horního závodu se dočteme, že v r. 1882 byl dostatek vody z rybníků pro úpravny a ku hnaní 3 vodních sloupových strojů, pouze r. 1883 a 1884 se musela po dobu 40 šichet zvedat voda z Dědičné štoly Prokopským vodním kolem pro úpravu rud.
V roce 1920 bylo pro potřebu horního závodu za jednu minutu 7-8 m3 vody. Průtočnost byla až 60 l za sekundu.
